Aktuálně

V Boskovicích si připomenuli 15. výročí úmrtí Tomáše kardinála Špidlíka

16. dubna 2025 to bylo 15 let, kdy zemřel Tomáš kardinál Špidlík. Otec Špidlík je významnou osobností celosvětového formátu, která je uznávána nejen na poli církevním, ale i v oblastech vědy, umění a dalších společenských odvětví.
    V sobotu 12. dubna si lidé v Boskovicích, u památníku Tomáše kardinála Špidlíka na ulici Bělská, zavzpomínali na tohoto významného rodáka. Vzpomínkové setkání organizovala senátorka Jaromíra Vítková spolu s Orlem jednota Boskovice a Římskokatolickou farností Boskovice.

„Chlapec Tomáš Špidlík se narodil u nás v Boskovicích, kde prožil dětství. Jako školák ministroval v kostele sv. Jakuba, studoval na gymnáziu, dával svým v učivu slabším spolužákům kondice a to i na housle. Těšila ho poezie, epika, později psal i do školního časopisu. Po maturitě začal Tomáš Špidlík studovat na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Byl velmi nadaný student, ale příchod nacistů zhatil jeho studia, stejně jako jeho spolužákům. Naštěstí nemusel nastoupit na nucené práce a po určité době vstupuje do jezuitského noviciátu v Benešově
u Prahy a pak pokračuje ve Velehradě. V roce 1946 odchází na studia do Maastrichtu, která ukončuje v roce 1949. 22. srpna téhož roku je vysvěcen na kněze. Politická situace, kdy komunisté získali moc a velmi přitvrdili vůči demokratickým silám a proti církvi, neumožňuje páteru Špidlíkovi návrat do vlasti a musí zůstat v zahraničí. Studuje ve Florencii a poté v Římě. Stává se spirituálem Nepomucenu, vystupuje ve Vatikánském rozhlase, zakládá Centrum Aletti v Římě, věnuje se východní spirituální teologii“, přiblížila život kardinála Špidlíka na vzpomínkovém setkání Vítková.

Česká republika projevila prof. Tomáši Špidlíkovi svoji úctu po roce 1989 udělením nejvyšších vyznamenání předních českých univerzit (Karlovy Univerzity v Praze, Masarykovy Univerzity v Brně, Palackého Univerzity v Olomouci) i udělením státních vyznamenání (jako například Řádu T. G. Masaryka). Rovněž město Boskovice jej jmenovalo čestným občanem.
Hlavní zdroje duchovního dědictví prof. Špidlíka se v současné době nacházejí v zahraničí, především v Římě, kde od roku 1950 působil a pracoval. Dále se nacházejí v knihovně a archivu Centra Aletti, v Ústavu paměti národa v Praze a u přátel a příbuzných pana kardinála. 

„My, kdo jsme se třeba jen krátce s Otcem Špidlíkem setkali, víme, že Otec Špidlík byl NÁŠ. Lidský, vždy optimisticky naložen, s velkým zájmem o dění a o nás, jednotlivce, naše slabosti a chyby. Všem děkuji za účast a jsem ráda, že se i dnes naplnila slova Otce Špidlíka: Život není čas, je to setkání s přáteli“, ukončila Vítková.

Čtvrtek 15. května od 15.30 v orlovně

POZVÁNKA

Vážená sestro, vážený bratře, přijmi naše pozvání  na členskou schůzi Orla jednoty Boskovice.

Schůze se koná ve středu 7. května 2025 v 17.00 hod. v Orlovně.

Třicet pět let od Sametové revoluce si lidé připomínali na řadě míst po celé republice. V Boskovicích uspořádali již 10. rokem Vzpomínkové setkání u památníku obětem totalitních režimů členové spolků Orel jednota Boskovice, Junák – český skaut, středisko Boskovice společně se senátorkou Jaromírou Vítkovou, která je členkou jednoty Orel Boskovice a od roku 1968 skautkou místního střediska. Připomínka byla významná i tím, že tento rok to bylo deset let od vzniku památníku obětem totalitních režimů, jehož autorkou je skautka Magdalena Roztočilová.

Přítomné provázel důstojným programem skaut Václav Klíč za hudebního doprovodu Ivany Voříškové a Michala Knödla. Senátorka Jaromíra Vítková ve svém proslovu uvedla, že bychom neměli spoléhat na to, že naše svoboda a demokracie jsou samozřejmostí. Společnost si je musí stále hýčkat a pečovat o ně. Ačkoliv můžeme mít občas pocit, že budování demokracie někdy neprobíhá tak, jak bychom si představovali, je naše republika stát svobodný a demokratický.

„Lidé v každé historické době toužili po svobodě a demokracii. Naši předkové toužili po svobodě stejně jako my. Jen pošetilí si mohou myslet, že se Sametová revoluce uskutečnila bezděčně, spontánně a bez historických souvislostí. Jen v posledních sto šesti letech museli Češi, Moravané a Slezané bojovat o svobodu několikrát. Výsledky se lišily, jednou lidé jásali, jindy se stáhli do ústraní, aby se znovu spojili a o svobodu bojovali. Svobodu náš národ vydobyl v roce 1918, ale neubránil ji v roce 1938 při agresi fašistů, ani v roce 1948 po vítězném únoru.  V roce 1968 se veřejnost pokoušela o společenské změny, přijely však tanky a nastala doba převlékání kabátů, zavírání, vyhazovů z práce a lhaní“, připomněla temné stránky naší historie senátorka.

Již tradičně byla minutou ticha uctěna památka všech obětí a poté zazněla česká hymna. Na závěr promluvil děkan Miroslav Šudoma a zakončil setkání společnou modlitbou Otče náš.

„Občas se zdá, že jsme zahleděni jen do svých problémů. Musíme se ale zamýšlet nad naší minulostí, děním ve světě, nad omyly a chybami, abychom opět nepřišli
o naši svobodu a demokracii. Můžeme čerpat z výstupů Ústavu pro studium totalitních režimů, z literatury i filmů autorů, kteří sami zažili léta nesvobody nebo čerpají ze zkušeností rodiny či přátel,“ uvedla na závěr svého vystoupení Vítková.

Slavnostní odhalení Lavičky naděje proběhlo v pátek 27. září 2024 v parčíku před vchodem do Nemocnice Boskovice. Lavičku naděje v Boskovicích uvedli do života starostka města Jana Syrovátková, senátorka Jaromíra Vítková, Věra Fin, Jan Vlach a Ladislav Kerndl. Za Orel jednotu Boskovice byl slavnostnímu aktu přítomen starosta Jaroslav Vítek. Naše jednota přispěla na tento projekt 10 000 korun.

Finance na Lavičku naděje poskytly dále senátorka Jaromíra Vítková, Nemocnice Boskovice s.r.o., město Boskovice a společnost MURPHY PHONE s.r.o.

Lavička naděje je autorský projekt Věry Finy, zakladatelky zapsaného spolku Jelimán pro onkologické pacienty. Umístit tuto lavičku v Boskovicích navrhl Věře Fin emeritní primář chirurgie MUDr. Jan Vlach.

Text a foto Jaroslav Parma